Proč jsem neadoptovala dítě v Africe

20. dubna 2015 v 22:11 | Šamanka Miriam Michal Nová |  Přečetli jsme za vás

Proč jsem neadoptovala dítě v Africe?
A proč nezachraňuji deštné pralesy?
My lidé si toužíme pomáhat, je to naše přirozenost. V dnešní době je snadné pomáhat i na druhém konci světa. Jenže...
Když jsem potkala člověka, který v Africe sázel stromy, byla jsem unešená tou vznešenou myšlenkou. Jak nádherné. Dokud mi nevyprávěl, že se rozvedl s manželkou, s rodiči se nestýká a děti vídá jen občas. Zrovna byl na cestě do Nepálu jako dobrovolník pro místní sirotky. Pak ho čekal ášram v Indii, aby našel vnitřní klid a pak možná domů, i když jak řekl ta vidina ho moc nelákala.
Zůstala jsem jako opařená a vzpomněla si na Amazonii a na Indiána v pouliční restauraci, který se mě ptal, co tam dělám. Řekla jsem mu, že jedu do pralesa. Udiveně vzhlédl od misky fazolí a zeptal se: "Vy u vás nemáte lesy?!"
Tak to bolelo!

A pak jsem se vrátila domů. Vzala pytel na odpadky a šla uklidit dolů pod barák k silnici ty poházené petflašky. Seděla jsem tam na hromadě odpadu a jen vnímala to, co mi starý Indián předal.
Jak jsem já mohla pomoci druhým, když jsem si nejdřív neuklidila doma? Jaký smysl dávalo létat na druhý konec světa a zachraňovat prales, když prales umírá kvůli tomu, že všechno, co dělám je závislé na ropě, kterou odtamtud chtějí vytěžit, abych tam pak já mohla nadšeně přiletět a držet transparent Zachraňte prales!?
Jak jsem mohla pomoci dítěti v Africe, když jsem neuměla naučit svoje vlastní děti, aby si po sobě uklidily?!
Jaký smysl dávalo někam jezdit a ukazovat druhým řešení jejich problémů, když to znamenalo obírat je o jejich zpdpovědnost za vlastní chyby? Obírat je o sílu najít vlastní řešení? A tím prohlubovat jejich závislost na mně!?
Bylo to stejné jako s dětmi. Nemohla jsem je naučit chodit. Musely xkrát spadnout na zadek. Čím déle jsem je držela za ruku, tím později začaly samy chodit. Mohla jsem tam jen být a povzbudit je, že to zvládnou a naučí se to. Samy. Jako se Ella naučila hrát sama na piáno a Zak postavil svůj první domek z cihel na hromadě hlíny. Jeho chyby ho naučily, co udělat příště líp!
Nemohla jsem zachránit Afriku, ani prales, ale mohla jsem začít u sebe.
Chodit víc pěšky.
Přestat si foukat zbytečně vlasy.
Přestat kupovat hloupé marketingové produkty zaručeně vita a raw z druhého konce světa a místo toho jít k zelináři na náměstí.
Mohla jsem toho změnit tolik!
Kadý den. 365 dní v roce...to není málo!
A když to udělá každý z nás? Nebude koho zachraňovat!
Africké děti nebudou hladovět, protože jejich rodiče otročí ve zlatých dolech do mého iPhone.
Prales nebude umírat, protože nebude potřeba tolik ropy.
Mám pokračovat?
A já si nebudu kupovat své svědomí charitou a lítat na drahé semináře, abych chlastala panáky z pupku Deepaka Chopry, ale budu dělat to, co dává smysl. Zodpovědně se starat o mír u sebe doma. Učit děti na řece Orlici, že když mám jen malou loď, nevezmu si nic navíc, nejlepší lekce skromnosti, kterou znám.
Když jsem já spokojená, je takový i můj svět. Potřebuju tak málo!
Svou rodinu a kus chleba, čistou vodu a jedno jablíčko. Jako na vodě. To, co bylo nejcennější byl smích mých dětí, které pozorovaly říčního raka a cestou sbíraly odpadky po lidech, kteří jezdí do daleké Indie, okázale pomáhají světu, ale doma si neuklidí.
Ano, i my tu máme lesy! A jak o ně pečujeme, to vidíme každý den. Nijak.
Pohltila nás pýcha a ovládl parazit chamtivosti. Touha mít a dobýt! Ty nejvysší hory, ty nejhlubší oceány.
Ale uvnitř jsme neskutečně chudí.
Pomožme nejdřív sobě. Uzdravme sebe a svou rodinu. V ní to všechno začíná i končí. Pak naše děti nebudou muset hledat smysl života na pláži v Goa, ale budou si vážit rozkvetlé louky za domem.
Hloupý Honza šel do světa, aby se pak vrátil domů. A já?
Sázím stomy v tichosti a pokoře. Uklízím "naši" studánku v údolí. A vím, kde je moje místo.
Doma. V lese.

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jarmila* Jarmila* | Web | 20. dubna 2015 v 22:42 | Reagovat

Moudře napsáno. Každý by měl začít u sebe.
Tak mě to učila moje babička.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 20:13 | Reagovat

Moc dobrý článek! Díky, žes ho našla a seznámila nás s ním. A určitě se s ním ztotožňuješ.

3 Jája Jája | Web | 21. dubna 2015 v 20:57 | Reagovat

[1]:[2]: Ano :-).

4 Janča Janča | 13. května 2015 v 22:58 | Reagovat

Ahoj,
Krásně napsáno. Škoda, že tohle nevidí více lidí. Hned by se žilo lépe.
Díky za skvělý článek a měj se hezky :-D :-)

5 Žampas Žampas | 7. června 2015 v 7:11 | Reagovat

Ano hezký a výstižný postřeh, možná i téma na zamyšlení pro naše bohy nebo spasitele ve vládě. Zelení a ministr školství především. Bohužel s narůstající migraci lidi, mi připadá, že Čechů je menšina, tak si asi všichni neuklidime. Každopádně díky za hezký článek který je motivující. :-)

6 Martin Martin | E-mail | 9. září 2015 v 19:13 | Reagovat

Oslovilo me to, musim rici, ze v aktualni situaci, kdy je tolik lidi, kteri az hystericky propaguji pomoc to tento clane/uvaha vice nez aktualni a tento pohled je fain. Zamyslim se a uvazuji o jejich motivech, mozna jede z nich je hlavne neuvidet chaos, neporadek, bolest, utrpeni u nich doma (uvnitr sebe). I to, ze uklizime venku okolo sebe je prirozenou touhou uvest vse do usporadanosti a harmonie uvnitr sebe .... Drzim palce a beru pytel abych uklidil bordel v lese ve vsi pokore a trpelivosti :)

7 Dagmar Dagmar | E-mail | 7. února 2017 v 12:37 | Reagovat

Článek je z publikace Rodičem přirozeně, dala bych mu tedy podtitul Člověkem přirozeně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama